Předně, není třeba se pokoušet ho "vyléčit". Pokud se zakoktává v každé větě, je možné, že časem přestane nebo také, že se bude zakoktávat po zbytek života. V každém případě si koktání je vědom a rodiče také a není na vás, abyste se mu pokoušeli pomoci přestat koktat.
Doporučil bych, abyste se k němu chovali, jako by nekoktal, tj. tvářili se, jako by žádný problém s vyjadřováním neměl. Tak se například chovám já a moji spolužáci k našemu koktajícímu cvičícímu na univerzitě. Není to něco, co dokážete ovlivnit, takže to ignorujte.
Když s ním mluvíte, poslouchejte pozorně, abyste ho nemuseli žádat o zopakování. Pokud mu přesto neporozumíte, zeptejte se ho tak, že použijete alespoň část jeho slov (např. "Říkal jsi, že tužku máš v batohu?") spíš než obecným "Promiň, můžeš zopakovat, co jsi právě řekl?"
Přeskočit někoho v mluvení, byť mluví pomalu, je nezdvořilé, a pokud to někdo z vašich dětí dělá, můžete je pokárat. Pokud mluví o nedůležitých věcech, přerušte ho stejně, jako byste přerušili nekoktající dítě. Pokud ho ostatní děti přerušují tak, že za něj dokončí jeho větu, a on pak přikývne, "ano, tak jsem to myslel", tak to vůbec nevadí. Nechte to tak být.
A, pokud plánujete program založený na rozsáhlém mluvení, např. diskuzní kroužek, počítejte s tím, že zabere více času a že ho budete muset trochu kvůli tomuto skautovi upravit.