Na webu Skautqa můžete klást otázky týkající se skautingu, Junáka nebo vedení skautské družiny nebo oddílu a dostávat odpovědi od ostatních skautských činovníků.

Klikněte sem pro více informací.

Toto není oficiální web Junáka.

Je družinové bodování dobrý nápad?

0 bodů
Docela mi zabírá čas muset udržovat družinové bodování a bodovat každou aktivitu, kterou děláme.

Napadlo mě, jestli je vůbec správně děti bodovat? Nebylo by lepší děti nesrovnávat mezi sebou a dávat jim spíše jiné motivace než bodování?
22.5.2015 Prvotní otázky (402 bodů)  

2 odpovědí (nemusí být pravdivé)

+1 bodů

Bodování je dobrý nápad.

Asi každý vůdce oddílu byl s mocí bodování seznámen na  vůdcovských kurzech a v mnohých skautských příručkách, mnohdy ten cukr a bič sám zažil. Myslím, že přirovnání bodovacích systémů k legendárnímu nástroji „cukru a biče“ je nejvýstižnější. Dokáže hnát děti kupředu s vidinou blízké odměny. 

V našem oddíle nemáme nijak zásadně propracovaný systém bodování, respektive si umím představit, že by teoreticky mohl být více vystavěn a provázán s činností. Problém nastává ve chvíli realizace. Sledování a vyhodnocování čísel není náročné ani tak na čas, jako na disciplínu vedoucích. I tak se snažíme bodování udržet a pracovat s ním. 

Bodování dává dětem krátkodobou fungující motivaci.

Dává totiž oddílu jakýsi projev řádu. Zhmotňuje skautům věci, které jsou pro ně abstraktní, a zcela jasně je popisuje. Umožňuje si vytvořit vztah k činnostem. Například vysvětlit v jedenácti letech klukovi (u holek by to mohlo být složitější), že si má ve stanu uklízet, protože si své věci snadno najde a nebudou mu plesnivět, sice lze, ale praktická realizace vydrží maximálně dvě hodiny a mnohdy ani to ne. 

V případě sdělení, že za uklizený stan, který bude splňovat ta a ta kritéria, získá tolik a tolik bodů, je jasné, jaké podmínky jsou položeny, a hlavně je to pro nebohého uklízejícího kluka zcela reálnou motivací, se kterou dokáže dobře pracovat. 

V dívčích oddílech nefunguje bodování tak dobře.

Je téměř daností, že v dívčích kolektivech, které nejsou od přirozenosti tak soutěživé a lačné výsledku, ale spíše kladou důraz na cestu k cíli, budou systémy bodování méně účinné. Nicméně můj názor o projevu řádu bude platit i zde. A vlastně i následující část by měla mít uplatnění, jen nebude tak intenzivní. 

Bodování má mnoho dalších výhod.

Jako hlavní důvody pro vedení bodování bych uvedl: pozitivní motivace dětí, zviditelnění a konkretizace úspěchů, srovnání úspěšnosti mezi jednotlivci (skupinami), rozvoj rádcovských kompetencí v oblasti vedení. Asi nejčastěji se vůdce může setkat s kritikou ohledně výchovy k soupeření, a nikoli ke spolupráci. U nás v oddíle se snažíme pracovat v družinovém systému a mám za to, že bodování je spíše nástrojem k posilování sounáležitosti a spolupráce uvnitř družin. Stačí vést bodování tak, aby se o úspěch dělila celá družina, a nikoli individua. Navíc rádci tak získávají možnost ve spolupráci s vedením oddílu působit na své svěřence v družině a odměňovat je dle zásluh. To obvykle realizujeme tak, že vedení určí maximální množství bodů a rádci rozdělí každému ze členů, co uzná za vhodné v rámci stanovených limitů (samozřejmě pod dohledem vedení). 

Bodovací systém by měl splňovat jasnost, průhlednost a nedogmatičnost. 

Jasnost znamená, že všichni v oddíle musí vědět „kolik za co“ a chápat systém rozdělování. To může být pro vedení poměrně zajímavý nástroj pro nepřímé ovládání toho, kam členy nasměrovat. Budou-li získávat body za plnění bodů stezky, mohou se více zajímat o stezku, bude-li ztráta bodů za nenošení kroje, je to střípek k motivaci v nošení. 

Průhlednost je nástrojem důvěryhodnosti. Pokud si každý člen může kdykoli dohledat, kolik bodů má a za co, násobí se tím motivační a výchovný efekt. Snáze můžeme pracovat s chybou a vytvářet tak prostor pro důvěrné prostředí. 

A nakonec nedogmatičnost. Bodování rozhodně není tím nejdůležitějším nástrojem, který v oddíle používáme. A pokud je vedením a dětmi vnímáno jako podstatný, ale nijak fatální prvek v činnosti oddílu, lze očekávat radost ze získaných bodů a nezničené děti při ztrátách.

(zkopírováno z rubriky Názory časopisu Skauting)

 

2.6.2015 Časopis Skauting (110 bodů)  
Upraveno 7.6.2015 Profesor
Nebylo by špatné odpověď více strukturovat, nebo na začátek uvést několik hlavních myšlenek v bodech. Na tomto webu bych se přimlouval za větší stručnost a na detaily se pouze odkazovat.
Přidal jsem nějaké nadpisy, ale tady by asi bylo výhodnější prostě vytvořit novou, lepší, odpověď. Strukturovanější a přehlednější odpovědi jsou určitě lepší. Byť pokud některý odpovídající chce poskytnou více informací, tak pokud na začátku dá stručnou odpověď a pak se rozepíše, taky je to dobře - každý čtenář si přečte, co potřebuje. Tahle odpověď je nezvyklá v tom, že nebyla původně určená pro internet, ale pro časopis, takže tohle nesplňuje.
+1 bodů

Používejte bodování co nejméně.

Ve starších dobách byl skauting IN. Nad souborem schopností a  dovedností, které nabízel, plesalo srdce každého jinocha (a později i jinošky). Žít skauting plnými doušky mělo nebývalou sílu. V dnešní době kompjůtrů si však holky i kluci můžou vybírat z mnohem širší palety (jako-fakt-hustejch) zájmů. B.-P.-ho příručka by už takový poprask pravděpodobně nezpůsobila. 

Skauting se tedy musel adaptovat. Vývoj postupoval a stále postupuje různými směry. Bodování je jedním z průvodních jevů velkého adaptačního balíků změn, který by se dal ozna- čit jako gamifikace. Přenesení herních mechanismů do reálného skautského života. Takový bypass reality. Pro zjednodušení si můžeme vzít na paškál libovolnou etapovku. Nefrčí už táboření v přírodě? Fajn, staňme se kouzelníky z Bradavic, pistolníky z Bang!u, stalkery ze Zóny, sledujme bílého králíka… Vedoucí může přelakovat prostředky původního skautingu na něco veskrz aktuálního a moderního. Jen to, co fungovalo dříve ve skautingu, že se úspěchy a neúspěchy jasně promítaly do reality (stan buďto stál, nebo ne), musí fungovat jinak. Gamifikace potřebuje vrstvu, která bude schopna promítnout (ne) úspěch z herního světa do toho reálného (a zpět). 

Copak to asi bude? Jasně že bodování. Takový herní model má ale podstatnou slabinu. Ukazuje se, že bodování často vede k devalvaci prováděné činnosti, „ztrátě dobrého pocitu z odvedené práce“. 

K čemu přesně dochází? Pokud člověk řeší běžné „reálné problémy“, vstupují do procesu schopnosti jako kreativní myšlení, improvizace, „Thinking out of the box“, říkejme tomu dohromady třeba síla X. Její čirá esence je McGyver, který dokáže s trochou fantazie a švýcarským nožem udělat téměř cokoliv. 

Co však udělá naše síla X při bodování? Když nejde o to postavit stan reálně, ale jen na body? Síla X se samozřejmě pokusí hacknout samotný herní systém bodování. Jednak to je často jednodušší než splnit úkol, a zároveň to je přímější cesta k tomu, co chci. Ukazuje se, že úkol za body zvláště chytří a vynalézaví lidé často jménem optimalizace postupu odfláknou. Příště, pokud mají postavit stan v reálu, umí to jen tak, aby měli hodně bodů. Stan postaví špatně a dostaví se dvojí neúspěch. Nedostanou žádné body a zároveň se špatně vyspí. Cítí se podvedeni a znechuceni. Příště už stan raději nestaví vůbec… 

To je hlavní důvod, proč doporučuji používat bodování co nejméně. Východiska vidím zejména v osobním a projektovém přístupu. 

Osobní přístup chápu jako inspiraci výchovou, tak jak probíhá v širší rodině. Když budete učit sestřenici stavět stan, obejde se to taky bez bodování. Zkuste přijít na chuť slovnímu hodnocení. Pokud k tomu budete přistupovat s rozmyslem a stejnou energií jako k bodování, budete mile překvapeni. Pokud nemůžete individuálně pracovat s každým jedincem, spolehněte se na systém malých skupin… 

Činnost formou projektů mě zaujala svým motivačním potenciálem. Můžete jet k moři, vyhrát fotbalovou ligu, natočit film, hrát v kapele s Jardou Švecem… Prostě zvolit cíl, který bude na míru vašim dětem. Zajímavý a dosažitelný. Cíl, který dává smysl i vám a ke kterému povede cesta přes řešení opravdových problémů. Přes prožití reálných situací, které dětem pomohou rozvíjet se jak v  praktických věcech, tak na úrovni měkkých dovedností a skautských ideálů… 

V každém případě nemá smysl na bodování klást zbytečný důraz. Hledejte opravdovost a dobrodružství. Žijte skauting plnými doušky.

(zkopírováno z rubriky Názory časopisu Skauting)

2.6.2015 Časopis Skauting (110 bodů)  
...