Toto není právní rada a já nejsem právník.
Právní následky nejspíše nehrozí.
Na neoficiálním webu www.zachrannasluzba.cz zřejmě píše Ondřej Franěk (odkaz), vedoucí výjezdrového centra záchranné služby, že:
Obava z „právních problémů“ po poskytnutí první pomoci není – při dodržení zásady „rozumné přiměřenosti“ – v žádném případě na místě. Čím vážnější je stav, tím více si můžeme – a vlastně i musíme – dovolit. Pokud se zjevně pokoušíme zachránit život, není co ztratit a rozhodně nám to nikdo nemůže (právně ani morálně) vyčítat. Problémy by snad mohly hrozit pouze v případě poskytování „první pomoci“ násilím nebo proti vůli postiženého. Jinými slovy - o co aktivněji bychom měli zasáhnout tehdy, pokud je postižený zjevně ohrožený na životě (silně krvácí, nedýchá, je v bezvědomí apod.), o to více „zpátky“ je dobře držet se v situaci, kdy nic z toho zjevně nehrozí a postižený jasně deklaruje, že si naši pomoc nepřeje.
Aby mohla vzniknout trestní odpovědnost, vždy platí, že ten, kdo by měl být odpovědný, musí svým jednáním jednak naplnit skutkovou podstatu trestného činu, a jednak navíc následek zavinit, tj. úmyslně (nebo i neúmyslně, ale i z laického pohledu zjevně škodlivě) jednat tak, že právě proto k následku došlo. I neúmyslný čin vyžaduje, aby viník buď věděl, že může následek způsobit, ale nedbal toho, anebo sice nevěděl, ale vědět měl a mohl (o úmyslu ublížit zde neuvažujeme).
Zachránci tedy sice nelze zaručit úplnou beztrestnost v případě, že se při poskytování první pomoci dopustí chyby, tato chyba by ale musela být jasně poškozující a navíc i laikovi zřejmá. Autorovi není znám žádný případ, kdy by k podobnému odsouzení u nás došlo a v zásadě se dá říci, že pokud na jedné straně nezůstaneme lhostejní, a na druhé straně postupujeme s dobrou vůlí a „s rozumem“, je velmi obtížné představit si jakýkoliv druh právní odpovědnosti v souvislosti s poskytnutím první pomoci.
Zdá se tedy, že špatné poskytnutí první pomoci pravděpodobně nebude trestně stíháno, tím méně je pravděpodobné, že by nějakou odpovědnost měl rádce, který jen dítě (před lety) něco naučil (a dítě to stejně mezitím pozapomnělo). Ale opět, nejsem právník.
Všechno, co učíš, by měl spíše dobrý postup, i když ne perfektní.
Kurz ZZA je pěkný, ale celkem trvá 40 hodin a nenaučíš se na něm zdaleko všechno, a pak to stejně začneš zapomínat. I na takových kurzech se účastníkům (budoucím vůdcům) zatajují nějaké pokročilé informace. Zdravovědu bychom měli určitě na skautských akcích učit, a kurz ZZA nemá mnoho rádců. Uč zdravovědu stejně, jen nechoď do detailů, kde si nejsi moc jistý, např. nemusíš ukazovat, jak přesně se dělá resuscitace nebo dokonce umělé dýchání. Dej při učení zdravovědy důraz buď na jednodušší problémy (nekritické úrazy) nebo na jednoznačná řešení (zavolat záchranku, zjistit vědomí). Na druhou stranu by skaut měl umět s člověkem v bezvědomí udělat více než jen zavolat 155.
